Anita neustále utíká stěhuje se. Ale copak by mohla utéct vlastnímu pocitu zhanobené a znečištěné duše? Copak by dokázala ovládnout tu neovladatelnou potřebu souložit kdekoli a s kýmkoli? Psychologický román, nebo prostoduchá erotika?

Autorka předkládá dva pohledy – přítomnost, kterou střídá minulost. S každou další kapitolou tak začíná být jasné, jaká traumata Anitu od dětství provázely a kde vznikl její problém s hypersexualitou. A ačkoliv mám ke knize výhrady, mrazilo mě při čtení. Emocionální hlad, který ji od dětství sužoval a který se nikomu nepodařilo ukojit z ní dělal oběť mužů, před nimiž sice obnažovala své tělo, ale duši ukrývala zakopanou a zalitou vrstvou betonu.

Anita se časem stala bezcitnou, zahořklou, cynickou a vypočítavou mrchou. Jenže… místo odporu jsem cítila čím dál větší lítost. Celou dobu volala po lásce, ale té se jí nedostalo. Cítila se osamělá, vyobcovaná a nečistá, procházela si šikanou a odsuzováním ze strany okolí. Neustále bojovala sama se sebou a svými pudy. Ty ji často zcela ovládly a cítila jen neustálou a neukojitelnou chuť na sex. Měla potřebu oddávat se náhodným milencům a zneuctívat vlastní tělo. Nejednou se mi zvedal žaludek, když si to rozdávala na špinavých záchodech, u popelnic apod. s odpudivými muži. Když pak vědomě šířila chlamýdie, tak jsem litovala především ženy kurevníků. A tady už mé pochopení pro Anitu zakolísalo. Sice jí v hrudi třímala nestydatá bestie a dost věcí dělala z pudu, ale šířit pohlavní nemoci je za hranou snad i pro nymfomanku?

Tahle kniha opravdu byla zážitek, protože možnost nahlédnout do mozku nemocné ženy, postižené hypersexualitou, bylo neskutečné. Absolutní absence morálních zábran, pudu sebezáchovy a brutální sebedestrukce nejen sexem, ale časem i alkoholem mne nutila číst dál a dál a bolelo mne vidět, kolik bolesti se skrývá v duši ženy, která nezvládá ovládat své tělo. Nymfomanku tak nepovažuji za trapnou erotiku, ale naopak – objevila jsem v příběhu poměrně strhující psychologický román s přesahem.

Výhrady mám ke slabší literární formě a poměrně častým chybám v textu. No a bohužel mi trochu vadilo, jak autorka Anitě nakládala po celou dobu. Ano, na posraného i hajzl spadne, jenže na Anitu spadl rovnou vagon plný kravského lejna. A méně je někdy více, proto pro mne občas byly některé scény neuvěřitelné a jak se vrstvily, neměly takový efekt, jaký by mohly mít. Hodnotím 3,5/5* a knihu určitě doporučuji přečíst, jde o smutný a bolavý příběh stárnoucí nymfomanky s otevřeným koncem, který si čtenář může vyložit všelijak…

„Nedělám to záměrně. Nic neplánuju. Najednou je tu prostě ten impulz a já nad sebou ztratím kontrolu. Hlad po sexu, potřeba pošpinit, zhanobit svoje tělo bývá tak silná, že to dokážu udělat za všech okolností a všemi myslitelnými způsoby. Sex, který pro spoustu lidí znamená jen bezstarostnou zábavu, relaxaci a nabourání rutiny, je pro mě jako kyslík. Bez něj umírám…“

„Představuji si, jak muže laskám, jak do mě vstupují. Desítky, stovky, tisíce mužů, celý ten chlípný průvod, orgie chtíče. Chci, aby mě milovali všichni, aby mě každý z nich potřísnil svým semenem, aby mě pošpinil. Aby každý z nich věděl, že žiju, dýchám, že existuju. Aby si mě alespoň na okamžik někdo všiml.“

„Když konečně odejde, zamknu dveře, opřu se o zeď a pak se svezu na zem. Jeho slova na mě neudělala žádný zvláštní  dojem, chlapi mě urážejí často. Vystříkají se do mě, využijí mé náruživosti, dělají se mnou to, co by nikdy se svými ženami nebo holkami nedělali, a potom mě znechucení sebou i mnou nazvou kurvou.“

„V životě není nic tak růžové, jak vypadá, a mužské penisy nejsou žádní nadýchaní plameňáci, kteří se postaví na zavolání.“

„Touha po sexu je tak silná, že sotva dýchám. Jako by se mi něco usadilo na hrudním koši a stále silněji mě dusilo. Jako by se mě zmocnila noční můra. Točí se mi hlava.“

„Má drsný hlas, a i když se se mnou před chvílí miloval, chová se ke mně jako k nepříteli. I když ne, my jsme se přeci nemilovali… Mě chlapi šoustají. A pak mi dávají sežrat, když je dostihne vědomí. Protože je to přece moje vina, že podvedli svoji krásnou, půvabnou ženušku, no ne? To já jsem ta kurva.“

“Vlhko mezi nohama mi vadí, ale současně mě vzrušuje, cítím se zneužitá i chtěná, zneuctěná i vyznamenaná. Svůdnice i děvka – přesně to jsem. Jsem sama sebou, jako vždy, když dělám věci, které by jiné ženy neudělaly za žádné zlato světa.“

„Máš to ráda, že jo. To příjemný mrazení ze zakázanýho ovoce, viď? Nedokázala bys žít dlouho bez něčeho, co tě naplní. Říkáš, že mého otce miluješ, ale svobodně se cejtíš až ve chvíli, kdy mu nasadíš parohy. Poletuješ jako po Red Bullu, jako bys to ani jinak neuměla.“

„O chvíli později jsem dělala věci, do kterých by nikdy nikdo neměl ženu nutit. Brali si mě násilím, ve dvou. Bili mě, znásilňovali, strkali do mě prsty i hrdla od lahve… Ponižovali mě, bili po zadku, vysmívali se mi…“