Romantická fantasy Božští rivalové, která uchvátila svět. Uchvátila ale i mne?

„Přemýšlím, jestli je boj za Envu takový, jaký sis ho představoval. Přemýšlím, jestli tě neprovrtala kulka nebo bajonet. Jestli tě nezranila nějaká stvůra. Přemítám, jestli neležíš pod krví nasáklou zemí v neoznačeném hrobě, u kterého už nikdy nebudu moct pokleknout, ať už tě má duše touží najít sebevíc.“

Iris zůstala s matkou sama poté, co se bratr rozhodl vyslyšet volání bohyně Envy a odešel do války. Od první stránky mi tenhle příběh lámal srdce. Na konci knihy zůstalo ležet na zemi roztříštěné na tisíc kousíčků a já můžu jít skládat puzzle. Iris nešlo nemilovat. Charakterově okouzlující, empatická, bez potřeby si stěžovat, byť by měla na nohou jakékoli množství puchýřů, či nejedla kdovíjak dlouho. Oproti tomu je tu její soupeř Kitt (křestním Roman, ale to jméno se mi fakt nelíbí). Ten sice pochází z bohaté rodiny a zdá se, že vše dostane na podnose, ale je pouhým pěšákem na šachovnici mocichtivého a despotického otce.

Touha Iris psát o věcech na kterých záleží, inspirovat lidi, poskytovat jim informace, to vše ji zavede do války. A tady je vidět autorčina rozsáhlá rešerše z knih o válce a mně se chtělo brečet na každé jedné stránce. Realisticky a umně popsané příběhy vojáků, kteří zemřou pro marnotratnost a pýchu bohů. Autenticky působící scény ze zákopů, polních nemocnic, chaosu a zmatku, z toho všeho jsem měla husí kůži. A vlastně o to horší pak byly střípky každodenních radostí, které byly dechberoucím kontrastem oproti všudypřítomné bolesti, kolem se plížící hrozbě smrti a především nejistotě, zda ještě někdy spatříte úsvit slunce.

Příběh kouzelný od začátku – domy osnující neplechu, ultimátní magie vzniklá z kostí pohřbených bohů a tryskající do světa. Půvabným jazykem psané dopisy prodchnuté strachem, bolestí a nikdy nekončícím zoufalstvím. Dva staré a neobyčejné psací stroje, které spojí dvě zcela odlišné duše. Dovolí Iris a Kitt nepřátelskému osudu, aby jim psal jejich příběhy, nebo si je napíšou samy? Doprdele, vždyť mně se fakt celou dobu chtělo brečet, jak kdyby autorka tu knihu zaklela a pomocí čár mi držela při čtení žaludek v hrsti a projížděla ho nožem jako nějaký levný margarín!

Fascinovala mě čtivost navzdory absenci přílišného dramatu a sexu mezi postavami, naopak – ta chemie na základě pouhých dopisů, letmých doteků a pohledů byla spalující! Přirovnala bych to ke Kronikám prachu, takže věřím, že někoho kniha bude nudit. Mám i pár výtek – romantika zastínila fungování světa a válka bohů byla spíše okrajová. Občas mi Iris přišla jako trdlo, protože řešení měla před očima a ne a ne je otevřít a zaostřit. Také nebyly úplně oddělené kapitoly jí a Kitta. Ale všechno jsou to jen smítka prachu na božské a úžasné knize, proto hodnotím 4,5/5 a jsem ráda, že za pár týdnů vyjde závěrečný díl, který rozhodně musím mít! Božští rivalové rozhodně stojí za přečtení!